Přechod Beskyd

…aneb další pokus vyrazit z Vás ostatních nějaké doporučení na vaše vydařené výlety, dovolené, pěší, cyklistické i inline trasy, abych mohla sbírat inspiraci na ty naše. A nejlepší je jít příkladem. 🙂

Každoročně s Jakubem na konci června naplánujeme prodloužený víkend s přechodem nějakých hor. Aby to bylo spravedlivé, střídáme ob rok kola a turistiku. První větší přechod byl před 4mi lety – Zlatá stezka Českého ráje, další rok přejezd Šumavy, následoval přechod Brd ze Zbraslavi do Rožmitálu, loni cyklo podél Ohře/Labe/Vltavy z Chebu do Prahy. Letos jsme vybrali přechod Beskyd. 

Já jsem to letos pojala ultralight. Jakub tradičně na těžko. Takže zatímco já jsem vratala díry do kartáčku na zuby a sušila zubní pastu, Jakub balil osušku na opalování, chňapku na vaření a náhradní přístřešek.  No dobře, přeháním – díry jsem tam nedělala, kartáček měl jen zkrácenou rukojeť, pastu jsem nenesla vůbec, Jakub měl jen malý froté ručník, náhradní přístřešek byl zároveň pláštěnkou (ale měl ještě velký golfový deštník, nepromokavou bundu a nepromokavé kalhoty). 

Start v pátek odpoledne na Hlaváku, Pendolínem do Ostravy, přestup do Frýdku…. První spor našeho treku- je šest večer, chceme ujít skoro 100 km do úterý, je tedy třeba již dnes se vyhoupnout na hřeben a něco ujít. Výstup naplánován od rozcestníku pod Prašivou. Jedna možnost je počkat  45 minut na další vlak, popojet 3 stanice a dojít 4 km na start. Tedy 2 hodiny zdržení. Já navrhuji taxik. Jenže skauti a trempové taxikama nejezdí! Nakonec jel, celou cestu skřípal zubama. 

Pak už nás čekal pohodový výstup po červené kolem rozhledny Prašivá, za Ropičkou už se začlo v lese stmívat a tak jsme se před Ropicí, po 12ti kilometrech, rozhodli přenocovat. V noci je lehčí deštík a ráno vyrážíme dále po červené směrem na Kalužný a modrou spojkou na Malý Polom. Cestou nás potká sprška, využijeme jí na obědovou pauzu v turistickém přístřešku. Zkoušíme nový ultralight vařič na tekutý líh a jsme nadšení. Méně už jsem nadšená z jakési sušené šlichty pod jménem Mexická pánev v podání společnosti Lyofood. Po očku šilhám po jelením ragů Jakuba a říkám si, že těch půl kila navíc příště taky klidně vynesu.

Večeře byla původně plánovaná v Sulově, nicméně jsme moc rychlí, ve 4 odpoledne je to tak akorát na pivo a večeři přesouváme k okénku chaty Visalaje, kde si spravím chuť plněnými knedlíky se zelím. Pak ještě pár kilometrů vzhůru na Lysou, postavíme přístřešek asi 3 km pod vrcholem a akorát začíná pršet.

Ráno nás čeká výstup na Lysou, vrcholové pivo, na oběd sestupujeme do Ostravice. A čeká nás nejhorší – další výstup, ve vedru na Smrk. Nakonec je to vcelku fajn, v lese je příjemný chládek, v údolí teče potok Bučací, pod vrcholem krásné místo s vyhlídkou u studánky Tajemná řásnovka. Nocujeme na Malém Smrku a je tam fakt nádherně. Krátký deštík tedy mohl ještě počkat pár desítek minut, než postavíme přístřešek.

Ráno vyšlápneme na Smrk. Krásné místo, úžasný výhled, málo lidí, zajímavý je i les při sestupu dolů. Celkově mi přijde, že Smrk je v Beskydech neprávem opomíjená hora. 

Následuje peklo v Čeladné, vedro, všechny restaurace zavřené, pendlujeme od jedné k druhé, skončíme na terase jakéhosi navoněného resortu. Jediným pozitivním bodem je doplnění vody ze studánky Cyrilka, která je opravdu krásná, voda ledově studená a dobrá. Místní esotero paní nám vypráví něco o kouzelných kořenech, když strčím do proudu vody své 3 dny nemyté nohy, mám obavy o její osud. Zvládla to. Naplní 10 lahví od Magnezie a odjíždí s kouzelnou vodou na kole. My vyrážíme vzhůru po červené ke Kněhyni, dále na tanečnici a na večeři mi čekají luxusní borůvkové knedlíky na Pustevnách. V neděli podvečer je tam od lidí téměř vymetýno, obsluha příjemná a kafe výborné.

 

Najít na Radhošťském hřebeni místo na spaní byl krapet oříšek. Nejprve překonat zónu hajzlpapíru, ale za ní zas už prudký svah a člověk aby spal se sedákem připoutaný ke stromu, aby se neskutálel. Nakonec odkameníme malý plácek, v okolí žádné vhodné stromy pro vypnutí přístřešku, je poslední noc, tak to riskneme bez střechy nad hlavou. Ráno v 6:20 mi budí Jakub s meteoradarem v ruce, mám 10 minut na sbalení. 

Z Radhoště na nádraží v Rožnově téměř doběhneme. Nicméně, když čteme cestou zpět  apokalyptické zprávy o bouřích v Praze a Jižních Čechách, tak si říkáme, že jsme měli s výběrem lokality fakt kliku. Bouřky a přívalové deště se Beskydům vyhnuly.  Papírově podle mapy  90km, se všemi odbočkami na jídlo, ke studánkám, pro kešky a na nocování jsme natrekovali krásných 100+1. Cestou z Hlaváku musíme kolmo, Jakubovi chybí 5 km do Radčiny červnové cyklovýzvy. 

https://mapy.cz/s/lokusahafe