Moc všechny členy s rodinou zdravíme do nového roku a děkujeme Radce a Jarkovi za administraci celého klubu.
Už dlouho jsem chtěl vystoupit z anonymity a Radčina poznámka mě k tomu konečně nekopla.
Klub pro nás představuje mnoho osobních výzev, které se se třemi děti (prarodiče daleko) někdy težko naplňují. Zvednutí od cukroví a bramborového salátu není až zas takový problém, ale organizace rodinného Štědrého dne tomu prostě nenahrává, děti nemocné, Leona šla pěšky na hřbitov, takže aspoň jeden z nás…
Na druhou stranu náš starší syn František (7) vyhrál prázdninou soutěž ve škole Šlápni do pedálů, 200 km najel převážně na naší každoroční cyklo dovolené na Třeboňsku. On to samé ujel mimo soutěž i mladší Jindra (5) a dcera Iva (1), ale ta se vezla celou dobu v sedačce. To je zase dobrý trenink pro tatínka, u silničních kol se stále řeší, jestli kolo váží 7 nebo 9 kg, no a ten trek se sedačkou a dítětem má hravě přes 30.
Já se trochu jednostranně zaměřuji na kolo a moje kilometry jsou poskládány ve velké míře ježděním do práce. Jezdím každý den i v zimě, teď mi do toho v prosinci hodila týden vidle obvyklá moravská zima (v Brně máme sníh vždy jen týden v prosinci a pak už nic, takže první kilometry na běžkách máme na loukách za barákem paradoxně my, když borci z Jizerek hlásili loni čistou nulu:)). Když naše firma změnila v listopadu sídlo, zaradoval jsem se, že budu mít tak o 40 procet víc. Moje listopadová výzva tady zněla: najet nejlepší měsíční “výkon”, což se podařilo, takže jsem dokonce měl svých 15 minut slávy a listopad za kolo vyhrál:-). V prosinci, když jsem si uvědomil, že můj cyklo výkon bude horší něž loni, tak byla moje výzva ujet aspoň za každý den v roce 10 km, což se díky 42 km na Silvestra podařilo.
A můj tip?
Před několika lety mě silně inspiroval poloprofesionál Mike Cotty. Jeho fantastická vrchařská videa jsou zde.
http://thecolcollective.com/col-collection
Vše je natočeno tak, že z toho mám silný pocit, že to může (byť ve výrazně horším čase) zvládnout každý. A tak já, “svým způsobem”, jak by řekl medvídek Pů, dělám totéž co on. Zatím jsem se na Stelvio ještě nedostal, ale při letošní rodinné dovolené v Chorvatsku jsem dostal tip na kopec Sveti Jure (1729 m) nad Makarskou, kam vede asfaltka. Odhodlání bylo velké, a protože jsme bydleli v Šibeniku, vstával jsem ve 3 ráno, abych pak jel 2 hodiny autem. Chtěl jsem totiž vyjet už v 6, abych se vyhnul velkému vedru a autům, které tam v omezené míře pouštějí také. Stálo to za to, sešla se nás tam během cesty docela slušná internacionální parta. Lidé, kteří jsou ochotni vyrazit v 6 ráno, aby si vyjeli na 1700 m vysoký kopec, jsou nazávisle na národnost stejná krevní skupina, a s těmi si budu rozumět vždy.
O samotné cestě nahoru najdete na internetu mnoho příspěvků (i česky) a já bych se jen zbytečně opakoval, tak závěrem jen pár fotek.
Moc zdravíme a přejeme pevné zdraví a vítr v zádech,
Martin, Leona, František, Jindra a Iva Chadimovi
Ahoj Martine,
moc díky za představení tebe i rodinky. Jsem ráda, že vás aspoň takto virtuálně poznávám.
Vrchařská videa vypadají fakt lákavě, ale nohy mě bolí, jen na ně koukám 🙂 Co plánuješ na letošní rok? Který kopeček to bude?
Co děti, nechystají se zatím vstoupit do soutěže? Řady mládežníku nám trochu prořídly. Aktuálně máme Tomína, Báru a po půlroční pauze, kdy se mu nechtělo nic zapisovat a evidovat, se vrací do hry Kája.
Zdravím a těším se na tvoje další příspěvky
Radka